Plazmový rozklad vody "Studená fůze"

Studená fůze je elektrolýza deuteria(těžká voda) elektrodami z palladia(katoda) a titanu(anoda). Při fůzi probíhající například na Slunci, nebo v jakékoliv hvězdě se při velmi vysoké teplotě slučují atomy vodíku v hélium, protože při takto vysoké teplotě ztrácejí své elektronové obaly(mění se v plazmu), takže jim při slučování nic nebrání. Při "studené fůzi" by se měli slučovat atomy vodíku v hélium při celkem nízké teplotě díky elektřině, která jim má pomoci překonat vzájemné odpuzování. 

Plazmový rozklad vody  Při normální elektrolýze se voda rozkládá elektřinou na vodík a kyslík. K tomu je potřeba .určité množství energie. Když potom ten vodík s kyslíkem spálím, dostanu stejné množství energie, které jsem do rozkladu vložil, spíše méně. U plazmové elektrolýzy je množství uvolněné energie, tedy tepla, několikanásobně vyšší než množství přivedené elektrické energie. To dokazují experimenty, které provádí Jean-Louis Naudin (http://www.jlnlabs.org) a mnoho jiných lidí. Naměřená účinnost je přibližně 200% i více. Poté by ovšem nemohl platit zákon zachování energie. Ale kde se tato přebytečná energie bere? Studenou fůzi vědci odmítli z důvodu chybějícího ionizujícího záření, tedy ά, β, γ, n. Radiace ale vzniká jenže je odstíněna vodou a není ji mnoho. Probíhá i transmutace prvků, což jaderné reakce dokazuje. Ale je zvláštní, že se dá použít i obyčejná voda, která obsahuje pouze 0,001% těžké vody(D2O), tedy vody obsahující izotop vodíku schopný jaderné fůze.

Mé experimenty Kvůli zvýšení vodivosti je nutné do destilované vody přidat trochu K2CO3, nebo NaHCO3, maximálně 0,5mol. Elektrody jsou nejlepší z wolframu, bohužel zrovna nebyl po ruce a proto jsem použil dvě ocelové hřídelky, nejspíš z CD-ROMky. Moc toho nevydrží, ale na vyzkoušení stačí. Napětí reguluji stejným autotransformátorem, jako v případě tesláku. Vlastně jsem použil i ten usměrňovač. Napětí by mělo být vyhlazené, úplně dostačují kondenzátory z počítačových zdrojů. Já bohužel vyhlazovat nemůžu, kvůli mému autotransformátoru, který neumožňuje plynule zvyšovat napětí. Vybitý kondenzátor působí krátkodobě jako zkrat a než se nabije, vyrazí jistič. Někdy se to pokusím vyřešit. CFR(Cold Fusion Reactor) jsem sestavil z toho, co jsem měl po ruce. Problém nastal ve vibracích celé kádinky, která začala poskakovat. Tak jsem ji přivázal.

Když se katoda utavila tak, že byl ve vodě jen milimetr, začal z ní šlehat oheň, jak to zachycuje 1. video. Na tom je vidět, že se voda rozkládá velmi intenzivně. Když je elektroda prakticky úplně na vzduchu, nemůže se vytvořit stabilní plazma. Voda vlastně okamžitě hoři a to při odběru 200W.

Video 1

Video 2

Quick Time Movie

14. října 2005 Konečně jsem sehnal dvě svářecí elektrody pro plazmové svařování (TIG, WIG). Mají rozměry 175x2,4mm barevné označení je šedá, což znamená, že jsou z wolframu s přídavkem 2% ceru. Nejlepší jsou 6mm silné červené(2% Th), Vydrží mnohem déle, ale jsou velmi drahé(kolem 1000Kč). Musel jsem je samozřejmě ihned vyzkoušet. Stále používám roztok 0,5mol NaHCO3 - Hydrogenuhličitan sodný. Chtělo by to K2CO3 a nižší koncentraci, asi tak 0,2mol. Na elektrodách je vidět ztenčování elektrod. Čistý wolfram vydrží mnohem kratší dobu. Různě barevné pruhy, které nebyly na opálené a roztavené oceli vidět, jsou pravděpodobně jiné prvky vzniklé transmutací wolframu.

Barevné označení elektrod pro plazmové svařování